Ahoj..
6.9. mi umřel ten nejúžasnějsí křeček, jakého jsem si mohla přát..
vůbec se mi do tohohle článku nechce, ale ona si to zaslouží!
nechtěla jsem ho psát, protože na to nechci myslet.
i když už je to poměrně dlouho, tak to pořád strašně bolí..
Saminka umřela nejspíše stářím.. bohužel se křečci dožívají málo..
špatně lezla na patro, byla vychrtlejší, pořád spala a neběhala v kolečku.. zkrátka nebyla moc aktivní
nevěnovala jsem tomu extra velkou pozornost, prostě vždycky jak vylezla z domečku, tak byla ochrápaná, myslela jsem si.. že byla vychrtlejší, to jsem brala stářím, ale tohle? to jsem opravdu nečekala.
Miláčku, zlatíčko, lásko.. nejdokonalejší Sam.. miluju tě a pořád zůstáváš v mém srdci, vždycky budeš, protože jen ty jsi za mnou přišla, když jsem zavolala tvé jméno, ty jsi vždycky tak strašně křečkovala, ty jsi byla jako moje malá křehká sestřička, kterou jsem opatrovala, plakala a dělala jsem si starosti, i když jsi třeba jen skočila z postele..
Poslední dobou jsem se ti nevěnovala tak moc, jak jsi si zasloužila a za to se ti omlouvám.. Byla jsi můj první mazlíček, o kterého jsem se starala sama. Prožily jsme toho spolu hodně a ty jsi vždycky vzorně 'stála' u mého boku. Ty jsi za mnou vždycky hned letěla na stranu klece, protože jsi chtěla, abych pohladila tvoji malou, úžasnou a roztomilou hlavičku. Tvoji hnědou srst, které jsem vždycky dávala pusinky.. Miluju tě strašně, strašně moc a nevyslovitelně mi tu chybíš.. pořád jsem se neodhodlala zaplnit poličku, na které jsi měla svoji klec. Pořád jako by jsi tu byla a dívala se na mě.
Mám to štěstí, že se za mnou chodíš dívat do mých snů.. Že mě pořád ochraňuješ.. A že já na tebe nikdy nezapomenu.. Jak mohl tak malý tvoreček, způsobit tak strašně velkou díru v mém srdci?
Miluju tě. Budu tu pro tebe navždy.
Tolik jsme toho spolu prožily. Ty jsi si zasloužila tu být déle, o moc déle. Dělaly jsme překážkové dráhy, chodily jsme na čerstvou trávu, na pole, seznamovaly jsme se s dalšími hlodavci, běhala jsi v kolečku, spala jsi mi na klíně, bylo to ho tak strašně moc, o moc víc..
Jako by to bylo včera.. druhý den od příjezdu domů, jsem tě utahala natolik, že jsi usnula mamce v županu.. v televizi zrovna běžel Střihoruký Edward. Pamatuju si to naprosto přesně.. i slunné dny, které jsme spolu strávily na dece na zahradě, nebo naopak ty deštivé, které jsme musely strávit zavřené doma, ale to nám vůbec nevadilo, byly jsme spolu.. byla jsi tak strašně vzorná a poslušná.. nic mi tě nikdy nenahradí.. už nikdy na nikoho takového, jako jsi byla ty nenarazím..
Tenhle článek nestačí, abych vypsala vše, co jsme spolu zažily, ale já si to zamknu v mém srdci a nikdy to ven nepustím..
Tohle je jen malá oficiální památka, ale tu největší si chovám v srdci. Mohla bych tu psát milion dalších věcí, ale zrovna mi nic nejde do hlavy a přes slzící oči už jen těžko vidím na klávesnici.
Doufám, že jsi si u mě žila spokojeně a šťastně. Kéž bych s tebou byla i já při tvém boku, když jsi umírala. Ale umřela jsi ve sladkém spánku, zamuchlaná v domečku.
Chtěla bych tu toho ještě tolik napsat, ale to vlastně ani nemusím.. jako by to bylo vše, protože tohle stačí, zbytek máme jen my dvě.
Spi v pokoji, u křížku na poli a lesíka, u kterého jsme tě zakopali..
S láskou.. tvoje Tereza
měla jsi ten nejsladší kukuč. byla jsi tak nádherná.. a to i povahově.. dny strávené s tebou, jsou nezapomenutelné.. a nádherné..
někdo si řekne, že to byl 'jen' křeček.. ale jak už jsem si kdysi s jednou osobou, která mi moc pomohla i v těch těžkých chvílích psala.. je jedno, jestli je to pes, králík, nebo křeček.. je jen na tobě, jakou lásku si vypěstuješ..